Hladověním cesta nevede…

Hladověním cesta nevede…

Pro výživového poradce jsem se rozhodla v době, když jsem si uvědomila, že po dlouhodobém hladovění nedokážu normálně jíst …

K Petře jsem přišla v době, kdy jsem se si uvědomila, že mám docela závažný problém s jídlem, své tělo jsem několik měsíců trápila nedostatkem jídla s tím, že jsem v posilovně trávila několik dní v týdnu, za vidinou zhubnout….

S hladověním jsem začala, když ručička na váze ukázala více jak 100 kilo, a to pro mě jako pro 21-ti letou holku o výšce 170 cm, bylo nepřijatelné… Začala jsem tedy jíst pravidelně po 3 hodinách, ale jídla jsem jedla méně a méně…

Začala jsem si počítat kalorie a za několik měsíců jsem se dostala do fáze, kdy jsem si během dne dala kousek okurky, kousek pomeranče či hrnek sojového mléka light, protože mají přece nejmíň kalorií… Když jsem si dala např. jeden bonbon Toffife nebo kousek čokolády, nastaly okamžité výčitky a cesta na Zumbu, abych ten jeden jediný bonbon spálila, protože co kdyby se ručička na váze vychýlila směrem doprava. A když už jsem byla v posilovně, tak proč si ještě nedat hodinku na rotopedu apod…

Po tomto týrání těla, šla váha opravdu dolů, ale na úkor svalové hmoty, což mě v té době bylo jedno, hlavně že ručička na váze klesá a nějaký pocit únavy, nesoustředěnosti a podobně jsem brala na lehkou váhu…

Po nějaké době se o mě začali přátelé strachovat a považovali mě za anorektičku… Přemýšlela jsem nad jejich slovy a říkala jsem si, co když mají pravdu? Zkoušela jsem se vrátit k normální stravě, ale nedokázala jsem jíst, aniž bych neměla strach z přírůstku váhy… Uvědomila jsem si, že mám velmi závažný problém a musím to začít řešit s někým dalším, neboť sama na to nestačím…

Našla jsem si výživové poradny v okolí a Petra mě zaujala, napsala jsem jí e-mail a domluvila si schůzku se vstupní konzultací. Hned po prvních pár minutách jsem věděla, že zde najdu řešení mé situace…

Při první konzultaci jsem vážila 70 kg při výšce 170 cm, to není taková katastrofa, ale poměrově svaly/tuk, tak tam už to bylo o něčem jiném. Neboť jsem z původních 105 kg zhubla na 70 kg během pár měsíců. Což bylo velmi rychlé a podepsalo se to na svalech a nejen na nich…

Petra, mi během pár dní vypracovala rámcový jídelníček. Tento jídelníček má neskutečnou výhodu, že jsem si jídlo mohla skládat sama, neměla jsem nikde předepsané „Tak a dnes si dáte toto…“ Vařila jsem si to, nač jsem měla chuť :) Petra, mě upozornila na to, že to také bude běh na hodně dlouhou trať, protože jsem tělu dávala opravdu zabrat, zpomalila metabolismus apod., což jsem si také uvědomovala, ale věděla jsem, že mám vůli a motivaci vydržet. Bylo mi doporučeno cvičení, které jsem si zamilovala… Pokud jsem měla jakýkoliv dotaz, Petra na něj odpovídala téměř okamžitě, naučila mě jíst spoustu zajímavých věcí, které jsem ani neznala…

Zprvu jsem měla problémy s porcemi, protože jídla bylo opravdu hodně a tělo jsem si tak odrovnala, že jsem ani při kousku okurky neměla pocit hladu a najednou přede mnou byla snídaně, kterou jsem jedla více jak půl hodiny, ale tělo si zvyklo poměrně rychle a porce mi po pár dnech přestaly dělat potíže. Petře, jsem důvěřovala a věděla jsem, že pod jejím vedením dosáhnu toho, co chci – naučit se jíst. Nešla jsem k poradci z důvodu zhubnout, ale z důvodu naučit se jíst. Strava mě začala bavit a baví mě stále J

Po 4 měsících, co se o mě Petra „stará“, jsem se opět naučila jíst a k tomu všemu zdravě. Jako bonus se mi začala tvarovat postava a to do tvarů, které jsem si vždy přála.

Naučila mě, že na váze nezáleží, důležitější je metr, ale nejdůležitější je samotný pocit ze sama sebe. Musím přiznat, že se cítím lépe a lépe, čehož si všímá i okolí a nebudeme si lhát, komu neudělá dobře, když Vám někdo složí kompliment a že jich poslední dobou je více a více, což i když jsem předtím zhubla, tak jsem je neslýchala tak často, jako teď :)…

Váhu jsem zasunula hluboko pod postel, metr mi leží zahrabaný někde v šatníku, a nejdůležitější pro mě nyní je opravdu pocit ze sama sebe, i kdybych neshodila už jediné deko či jediný cm, je mi to jedno, protože tak, jak se cítím, mě vnímá i okolí. Momentálně bych to nazvala spokojeností. Jsem plná energie, jen obměna šatníku je vítr do peněženky, ale příjemný vítr…:)

Petře musím poděkovat, za to že mi ukázala, správnou cestu a že se změnou stravovacích návyků, přidáním správné pohybové aktivity se dá dosáhnout postavy, která bude podle Vašich představ a to bez hladovění…

Snad jen jako malinkou třešničku na dortu úspěchu dodám fotografie a čísla:

Pas:          – 5 cm

Boky:       – 5 cm

Břicho:     – 11 cm

Ruce:       – 2,5 cm

Stehna:     – 2 cm

Lýtka:      – 1,5 cm

„Jiní lidé žijí, aby jedli, já však jím, abych žil.“

(Josef Václav Sládek)

 

z boubelky dračice :)

z boubelky sexy dračice :)

"před a po"

foto „před a po“

 

červen 2013

červen 2013

Ráda bych za sebe dodala pár věcí. Předně bych chtěla moc poděkovat Monice za slova chvály a samozřejmě také za to, že jsem mohla s jejím laskavým dovolením zveřejnit fotografie „před a po“.

Musím potvrdit slova Moniky, i mně hned na vstupní konzultaci padla do oka a tušila jsem, že s ní bude výborná spolupráce. Věděla, že má velký problém a byla pevně rozhodnutá s ním pořádně zatočit. Doslova se do toho „zakousla“ (jak příznačné, že? :)) a dokázala během pár měsíců neskutečné věci. Jak Monika sama napsala, její jídelníček byl opravdu žalostný, její tělo „zapomnělo“ signalizovat hlad, žaludek si neustále plnila velkým množstvím vody, cítila se pořád unavená a příjem energie byl hluboko pod hranicí bazálního metabolismu. To bylo v lednu…

Teď je červenec, Moniky energetický příjem se postupně vyšplhal z 2000 kJ na 7000 – 7500 kJ, když by se náhodou nestihla najíst, tak pociťuje hlad (což dříve neznala :) ), bez pohybu si už nedokáže představit život a navíc hubne a postava se jí krásně zpevnila a vytvarovala. Monča ale nepolevila a dál na sobě pracuje. Dneska když dorazí do poradny na kontrolu, doslova září…tak jak jednadvacetiletá holka má. :)

Jsem ráda, že mě pochválila, ale největší zásluhu na svém úspěchu má ona sama.